Automatická převodovka

Argument, že automatická převodovka je poruchová s vysokými náklady na její opravu a má vysokou spotřebu paliva platil v 70. – 80. letech, kdy teprve docházelo k vývoji automatů. Podobná tvrzení platila o dieselech, o kterých se prohlašovalo, že jsou hlučné a pomalé. Ovšem v 90. letech se na trhu objevily motory s přímým vstřikem TDI, poté systém "pumpe-düse" (čerpadlo–tryska tzv. TDI PD) a posléze common raily CDI (Mercedes-Benz), HDI (PSA– Citroën, Peugeot), JTD (Fiat), které se v dnešní době svým výkonem vyrovnají motorům benzinovým.

Trend ve vývoji automobilů vždy udával americký trh, kde je 95% vozů vybaveno automatem, odkud se dostal do dalších vyspělých států v Evropě (Německa, Švýcarska, Francie…) a je součástí vozidel jak vyšší střední třídy, tak i třídy nižší.

Velmi moderní automaty 21. st. Jsou u spotřebitelů stále oblíbenější, kdy dochází k řazení režimů bez postřehu řidiče. Takto nezařadí ani velmi zkušený řidič s převodovkou manuální, neboť automatická převodovka má vlastní řídící jednotku, ve které dochází k výměně informací o teplotě motoru, otáčkách, režimu jízdy s centrální jednotkou a na základě kterých dochází ke změně rychlostních stupňů.

Současné automatické převodovky umožňují klasické sekvenční řazení = přepnutí řazení do režimu manuálu a řadit tak manuálně („sportovně“) buď běžně na řadicí páce či na volantu (vozy F1).  Rozdíl spočívá pouze v tom, že se nešlape na pedál spojky.

Současná vozidla s automatem mají stejnou spotřebu paliva jako s manuálem, u víceobjemových motorů i nižší.

Automatické převodovky se skládají z lamel s různým průměrem a hydroventilů, ponořených v kvalitním oleji, obdobnému oleji hydraulickému v servořízení.

Většina automatů je bezúdržbová a mechanicky je mnohem prostší než běžná převodovka, která je složena z velkého množství do sebe zapadajících ozubených kol a ložisek a můžou se velmi jednoduše poškodit nesprávným způsobem řazení nebo nesprávnou funkcí spojky.

Po stránce životnosti si vedou velmi dobře – vydrží téměř po celou dobu životnosti vozidla, ovšem za podmínky, že v převodovce musí být dostatečné množství kvalitní olejové náplně a je prováděna kontrola těsnosti v pravidelných intervalech (každých 30-60 tis. najetých km).

U běžné manuální převodovky dochází ke klasickému opotřebení – přibližně po každých najetých 80 tis. km může dojít k opotřebení spojky, která je složená z přítlačného talíře, lamely a ložiska a cena opravy v neautorizovaném servise se pohybuje kolem 15 tis. Kč (podle typu vozidla). Dál dochází k závadě setrvačníku, a to zejména u dieselů přibližně po každých 120 tis. km a cena opravy se v tomto případě pohybuje kolem 25 tis. Kč (opět podle typu vozidla).

Další významnou výhodou automatu je vysoká bezpečnost – vozidlo nikdy nezůstane stát na křižovatce, lehce se rozjíždí do kopce, lehce se s ním parkuje a zejména v městském provozu je jízda velmi pohodlná.